Zavírám oči, pomalu vydechuji. Moje mysl se stáčí k nasátému vzduchu a efektu, který má na mé tělo. Následuje nádech. Mysl neustále odbíhá.
Nevím, jak dlouho mi trvalo uklidnit mysl, ale cítím prázdnotu a klid. Čas ubíhá a já vzdáleně cítím, jak se mé tělo v tureckém sedu prohýbá dozadu.
Nebo to není mé tělo? Necítím nic, jen to, že se zvětšuji. Nevidím, neslyším, ale jasně vnímám svůj výstup vzhůru a zvětšující se objem.
Konec. Něčím jsem byl vyrušen, zalétla mi do mysli nezvaná myšlenka. Poté již jsem unaven a oddávám se sladkému spánku.
A jaké jsou Vaše zážitky?
Žádné komentáře:
Okomentovat