sobota 7. září 2013

Wtf mozku? #1 - totálně nechápu

Zdar, jelikož je tohle moje výlevna, jdu si řádně vyždímat mozek. Wtf mozku? bude série článků o snech, které jsem si se štěstím zapamatoval.

Nevím, jak jsem se tam ocitl, ale byl jsem ve sklepě na chatě, kde jsem v reálu nebyl už pěknou řádku let. Akorát sklep sloužil jen jako základna pro mě a...teď se držte...Harry Pottera a Hermiony...jo, takhle divný to bylo. Eh byl jsem vůbec sám sebou? Neztratil jsem duši a nestal se zrzkem?

Jako co tohle má znamenat, mozku? Provedu mozkovraždu, ty neřáde. Ale zpátky k příběhu, ze sklepa vedla cesta do jeskyní, kde byly hromady artefaktů, nějaké ty pyramidy, kouzelné i obyč šachy.

Tak jsme si pár dní prozkoumávali mírumilovné jeskyně, všechno bylo super, motýlci, duhy, ruku v ruce k západu Slunce a tak. Nic, čeho bychom se měli obávat.

Ale pak chytráka Elčiho napadlo podívat se do místnosti, která měla vchod hned vedle jeskyní. Asi jsem vážně byl zrzatej.

Byla to malá, podlouhlá a ponurá místnůstka. Jako první mě zaujala pravá stěna, která byla celá pokrytá prkny. Jako druhé mojí pozornost přitáhla podlaha. Nebo spíš fakt, že byl celá pokrytá pokroucenými hřebíky. Pěkně křoupali pod nohama, ale žádný mi v botě neuvázl.

Ta šprtka začala třást prknama, tak jí říkám "tohle bys asi neměla dělat, nevíme co tam je," (zeď? :D ) ale ona nepřestávala, tak jsem se nasupeně obrátil, abych jí to zopakoval.

Dopr, ve mě tak hrklo, ty zavšivený prkna se klepou bez cizí pomoci a ti dva se na mě zrovna šli podívat ze základny, aby zjistili, co tam kurňa dělám. Já se na ně pomalu podíval a opatrně řekl, že bysme tady asi neměli být.

Tvole ani už nohy na ramenou a utíkají od chaty. Tak jsem nasadil smrtelné tempo, dohnal je a někdo řekl, že sem už nepůjde. Byl tam temný hlas, ale jeho slova si nepamatuji. Pak mám kousek rozmazaný.

Zem se otřásla a nás pronásledovala zvířata, myslel jsem že je po mě, hned za mnou byl rozdivočelý medvěd, řvoucí na mě. Skočil.

A z druhé strany ho srazil jiný medvěd.

V ten moment se sen změnil, atmosféra prořídla a všechno opět bylo v pořádku, jen najít poklad na konci duhy.

Medvěd se pral se zebrou, kterou měl zasedlou a ta se šíleně řechtala, jak jí šimral. Medvěd vyhrál, srdečně se zasmál a všichni jsme se vydali na cestu.

Já se zasmál zebře, její odpovědí bylo "moc se nesměj, kousni ho ještěrko." Na ruku mi vběhla krásná ještěrka a jemně se zakousla do prstu. "Dík, žes mě ušetřila," sdělil jsem jí.

Ostatní zvířata se řehtala. Ještěrka se zastyděla, zakousla se mi vší silou do prstu a ta bolest mě vytrhla ze snění.

Fuu, co si o tomhle snu myslím? Nestačila mi jeskyně, chtěl jsem víc a mohlo mě to stát život. A ten medvěd, co mě zachránil? Asi jsem se nezmínil, ale po vzoru šamanů jsem hledal svého duchovního průvodce a našel jsem jeho. Nebo on mě? Na to nezáleží :)

V tomhle snu mi zachránil kejhák, takže děkan, medvěde. Ovšem příště taky budu zvědavej, tak na mě házej okem ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat